Teal Swan – A vědomí (moderní náhrada za střední cestu)

Přepis videa:

Zdravím. Siddhártha Gautama, který se stal známým jako Buddha, před tisíci lety zjistil pravdu o tomto vesmíru. Ta pravda se týkala nebezpečí extrémů. V době, kdy na tuto pravdu narazil, v podstatě žil život extrémů. Zaslíbil svůj život asketismu. Na této cestě askeze se stal tak vyzáblým, že když jednu dlaň umístil na svá záda a druhou na břicho, cítil, jak se dotýkají. Jak se věnoval této praxi, zaslechl, jak učitel hudby učil svého studenta o správném naladění nástroje. To mu změnilo život. Slyšel, jak učitel říká: Pokud struny na nástroji jsou příliš napnuté, nástroj nebude hrát harmonicky. Pokud jsou struny příliš uvolněné, nástroj nebude tvořit hudbu. Pouze střední cesta – ani příliš napnutě, ani příliš volně -, vede k harmonické hudbě.

Tato perspektiva pro Buddhu vše změnila. V důsledku svého uvědomění vyvinul novou duchovní praxi  s názvem střední cesta. Dalo by se říct, že střední cesta je způsob, jak dosáhnout rovnováhy skrze umírněnost. Ale řekněte si teď slovo „umírněnost“. Cítíte, že samotné slovo umírněnost je spojené s omezením. Je to myšlenka dosažení rovnováhy tím, že něco odeberete. Nebo že něco omezíte, abyste toho nedostali až příliš.

Jelikož jsem duchovní učitelka, jakékoliv omezení nebo umírnění naprosto popírá koncept růstu/expanze. Snažit se najít rovnováhu skrze umírněnost je obtížné a zpomaluje to růst. Třeba když chci rovnávhu mezi prací a volným časem, musím omezit práci. Když se řídíte tradiční myšlenkou střední cesty, často se vnitřně cítíte, jako byste stoupli na brzdy.

sailing-wallpaper-1366x768

Před několika měsíci jsem měla to potěšení se setkat s nadanou somatickou terapeutkou jménem Diane St John. Během tohoto setkání mi vysvětlila, že důležitou součástí emočního vývoje je dorazit k tomu, čemu říká „A vědomí“. Je to v podstatě stav mysli, kdy jste schopni udržet prostor pro extrémy. Třeba když začínám novou práci, mohu se bát a váhat s ní začít, ale také být nadšená a připravená ji začít.

Pokud jsem si nevyvinula schopnost být přítomná s tím rozporem, zoufale se budu snažit postavit se za jednu nebo druhou z těchto protichůdných pravd. Povede to ke zmatení. Budu chtít udělat unáhlená rozhodnutí, která mě odpoutají od pocitu tíhnutí k oběma k extrémům namísto pocitu rozpolcení. Abych to zkrátila, tohle setkání s St Jon mě přimělo se nad konceptem A vědomí zamyslet. A to obecněji.

Kdy se to jen netýká toho, jak řešíme emoční aspekty našeho bytí, ale obecně myšlenky extrémů. Zamyslela jsem se, jak se to může týkat střední cesty. Uvědomila jsem si, že ten pocit rozpolcení mezi dvěma extrémy se podobá pocitu, když se natáhnete nad své limity. To mě vedlo k zamyšlení. Když jsme v procesu růstu, kdy se stáváme něčím víc, často v sobě cítíme ten pocit roztažení.

ghost_nebula-wallpaper-1920x1080

Co když, když jsme rozpolcení mezi dvěma extrémy, jsme voláni k růstu? K čemu máme vyrůst/natáhnout se? Nyní jsem přesvědčena, že A vědomí může být náhradou pro dlouhodobou praxi střední cesty. Namísto cesty umírněnosti je to cesta růstu/expanze. Než abyste hledali rovnováhu tím, že něco omezíte, nalézáte rovnováhu jako přirozený důsledek toho, že se dostatečně roztáhnete, abyste dokázali pojmout dvě rozporuplné pravdy neboli dva extrémy. Díky tomu se ty rozpory začnou vzájemně doplňovat.

To, co jsem během meditace o konceptu A vědomí zjistila, co je asi nejslibnější, je skutečnost, že jakmile se dostatečně roztáhneme, abychom v sobě mohli udržet dva extrémní aspekty, už se s žádným tím aspektem nebudeme ztotožňovat. Znamená to, že se doslova staneme ztělesněním praxe nepřipoutanosti. Nejsme ani jeden extrém, protože jsme oba extrémy. Když se odpoutáte dostatečně, abyste byli tím, co drží prostor pro dva extrémy, jste nyní sjednocujícím faktorem. Jinými slovy – když udržíme oba, než aby naše aspekty byly oddělené těmi extrémy, vytvoříme uvnitř sebe stav integrace neboli úplnost.

night_17-wallpaper-1366x768

Než dostanete záchvat vzteku a začnete říkat, že Teal se snaží sesadit duchovní učení velkého mistra… zvažme, že tohle měl Buddha potenciálně celou dobu v úmyslu. A to, že je možné žít ve stavu dokonalé nepřipoutanosti k jakémukoliv extrému. Střední znamená vzpřímený, nestranný, neutrální nebo soustředěný. Tohoto stavu mysli člověk dosáhne praktikováním A vědomí. Například bych mohla říct, že v životě každý den žiju a umírám. Tudíž ani nežiju a ani neumírám.

Co tohle vše tedy znamená? Kdykoliv jste rozpolcení mezi dvěma extrémy, že máte pocit, že si jeden nebo druhý extrém musíte vybrat, nebo mezi nimi nalézt nějak rovnováhu, vyzývám vás, abyste praktikovali A vědomí. Než abyste zaujali postoj umírnění nějakého extrému, což je taktika kontroly, vědomě si představte, jak se roztahujete dost na to, že jste schopni pojmout oba extrémy a položte si otázku:

Pokud by bylo v pořádku pojmout, udržet prostor nebo ztělesnit oba extrémy, a tudíž nebýt připoutaný k žádnému z nich, co bych si myslel, říkal nebo dělal odlišně?

Střední cesta je tradičně cesta nalézání rovnováhy skrze umírněnost. Ale co když rovnováha přirozeně nastává v důsledku dostatečného roztáhnutí, že jste schopni pojmout dva extrémy? Přeji pěkný týden.

Líbí se vám překlady? Níže přispěním libovolné částky podpoříte chod stránek a umožníte mi Vám tak poskytovat více obsahu. Děkuji.

 

10 Komentářů

Zanechte komentář