Terence McKenna – Zjednodušování reality (1. část)

Jestli se vám líbí překlady, přispěním ZDE podpoříte moji tvorbu a chod stránek. Každý příspěvek oceňuji. Děkuji.

Ideologie je zjednodušení reality. Kdy rozsáhlá, stále v pohybu,  chaotická roztříštěnost bytí je přefiltrovaná skrze nějaký jazyk a tím se hrubě zjednodušuje. A jelikož se hrubě zjednoduší,  stává se takovou algebrou pitomosti. Kdy nyní lze vytvořit rovnice,  které samy sebe řeší, a vy z toho dostanete  pocit uspokojení, ale to celé ve skutečnosti  potlačuje lidskou podnikavost. Uvedu vám vizuální příklad.

Představuji si scénu z románu Mandolína  kapitána Corelliho od Louse de Bernierse, kde muž, který je komunistou a řecký bojovník v době války, k smrti umlátí vesničana, který daroval přístřeší a jídlo  nějakým přívržencům nekomunismu, kteří bojovali v horách. Zastánce této konkrétní části  románu povídá tomuto člověku, který k smrti ubíjí  tohoto starce, „Proč zabíjíš tohoto starce? Je neškodný.“ V tu se ten muž na něj otočil a řekl: „Je to záležitost historické nezbytnosti.“ Tohle je hlas naprostého fanatismu. A je to hlas naprosté ideologie. Jinými slovy…  nehorázné činy… Holokaust… až takový nehorázný čin se stává  intelektuálně ospravedlnitelný v přítomnosti naprostého  zkreslení jazyka. Ideologie vždy dláždí  cestu ke krutostem.

Ideály a ideologie  není tak úplně to stejné. Ideály jsou prosté a nejsou omezeny  rozsáhlými intelektuálními strukturami. Jinými slovy… můj ideál je působit  co nejméně újmy a škody. Nemusím tento ideál splňovat,  ale je to můj ideál, kterým se snažím  co nejvíce řídit a dosáhnout ho. Ale ve jménu toho ideálu… nevyplývá z něj žádné „tudíž“. Tudíž co? Tudíž bych  se měl stát mormonem? Tudíž bych už neměl jíst maso? Tudíž bych už neměl mít sex? Ne, to z něj nevyplývá. Z ideologie ale vždy něco  vyplývá a má implikace.

Pokud, jak Marx říká,  je člověk ekonomický tvor, pak následující musí platit  a následující z toho musí platit… Myslím si, že ideály mají  velmi blízko naším emocím. Ideály vznikají ze srdce. Jejich hranice nejsou  jasně definované a implikace nejsou jasné. Pokud řeknu: „Můj ideál  je činit dobro pro lidstvo,“ další krok není vůbec jasný. Pokud ale zastávám ideologii,  další krok je vždy klamně jasný. Myslím si, že ideologie  potlačují komplexitu. Lidé nemají rádi… lidé nemají rádi paradox. Nejsem si jistý, proč to tak je.

Podle mě jde o vlastnost  kultury po vzniku knihtisku. Lidé chtějí ukončení. Chtějí, aby každý program nebo  každý intelektuální argument nebo každé zkoumání  fenoménu skončilo závěrem. QED – Tudíž tohle  je takové, jaké je. Ale nemusíte být raketový  vědec, abyste si všimli, že tohle potlačuje komplexitu světa. Svět nikdy není jedna věc,  nebo ani několik věcí. Svět má vždy rozměry, které přesahují  jakýkoliv popis, který na něj uplatňujete. Nevím, kdo to byl… George  Bernard Shaw nebo Niche, nebo někdo jiný z 19. století, ale bylo řečeno, že podstata  intelektuální vyzrálosti je schopnost ve své mysli udržet  současně dvě protichůdné myšlenky. Tím se přibližujete k začátku  intelektuální vyzrálosti.HiRes-752x564

Jestliže ale vždy říkáte: „Pokud  je to tohle, nemůže to být toto, a pokud je to toto,  nemůže to být tohle,“ tak jste byli chyceni  do pasti dualismu. Je víc než jen vtip, říct,  že dualismus je původ všeho zla. Samozřejmě, že je, je to  původ všeho dobra. Ve skutečnosti se nám předává  souvislá řada jevů, které nejsme žádáni, abychom chápali, to je absurdní. Proč by mluvící  opice měli chápat realitu?

Ale cítit… můžeme cítit.  Máme nesmírně komplexní  tělo, nervovou soustavu, smysly, které nás vedou k cítění. Pokud nějakou situaci  chápete, tak jste ji nezvládli. Pokud chápete situaci, nejspíše  jste na cestě ke katastrofě. Když situaci cítíte, nejspíše se přesouváte  do dobré pozice, než v té situaci jednat. Ve skutečnosti své pocity  obvykle nechápeme. Je zvláštní to po svých pocitech chtít. Pokud své pocity chápeme,  je to jednoduše dodatek našeho intelektuálního hospodaření. Není to nezbytné ani dostatečné.

To, co je nezbytné a dostatečné, je vcítit se do momentu. K tomuto jsme se dostali předtím. Cítěná přítomnost okamžitého prožitku je definující jev bytí. Pokud ji nejste schopni dosáhnout, máte potíže. Potřebujete nějakou pomoc…  psychedelika, terapii, láskyplnou vlídnost, něco. Pokud ji jste schopni dosáhnout,  tak jste narazili na autentickou sféru bytí. Téměř jsem řekl lidskosti,  ale je to hlubší. Říše zvířat v tom prostoru žije. Podle mě díky dobrým  odvětvím kvantové fyziky a nějakým dalším věcem si  začínáme uvědomovat, že věci jako chaos a paradox nejsou  jména pro intelektuální černé díry, jsou to jména pro  zdroje životní bohatosti  a její tvůrčí postup  se nachází v těchto věcech.

Omezení, tak jak jsme udělali  v posledních 200 letech… omezení vesmíru na stroj, nějaký stroj, ho okrádá o význam. Pak se díváme na svůj život  a společnost a povídáme: „Jak to, že nemají žádný význam?“ To protože jsme dřeli, abychom  se ujistili, že nemají význam a nyní kromě sebe nemůžeme  obvinit nikoho jiného za hrubé zjednodušení reality, a potlačení prožitku, kterého jsme dosáhli v tom procesu. Ano…

Před lety v Kanadě byla politická strana  jménem „Strana společenského kreditu“, která měla velmi komplexní  program, který nikdo nechápal. Kandidovala pod mottem: „Nemusíte společenský kredit  chápat, abyste pro něj hlasovali.“ Tohle je tak trochu něco,  o čem mluvíte. Primární jsou pocity. Primární údaj prožitku je pocit. A z toho vychází logické  přeformulování prožitku.

Na nižší úrovni, a člověk  by neměl zacházet tak nízko, se nachází ideologické  přepracování prožitku či zkušenosti. Je to choulostivá věc. Nenabízím zde jednoduchou odpověď. Vyžaduje to neustálé  dolaďování a inteligenci, a myslím si, že každý den musíme…  jako bychom potřebovali…  co to Marx dělával? Sebekritika. Musíme si dávat pozor na ideologii. Neustále nás svádí. Myšlenka kritiky v tom smyslu, že vy  a vaši kolegové, kamarádi neustále  ve svém chování  hledáte zradu ideologie.sea_wave_waterfall-wallpaper-1920x1080

Podle mě v sobě musíme neustále  hledat… ne hledat zradu ideologie, ale její přijetí. A hledat to: „Jejda!  Začínám něčemu věřit. Z toho mám lepší pocit.“ Protože tyto ideologie jsou  nesmírně vyčerpávající a rozptylující. Stojí v cestě mezi námi  a skutečným pocitem. Na druhé straně… pokud při prožitku  neuplatníte logické břitvy, tak pocit je otevřený  různým interpretacím, které sami se stávají odrazovým můstkem k ideologii. Podle mě je nesmírně důležité  udržovat věci co nejjednodušší.

Protože stále budou velmi komplexní, pokud jste pravdiví k prožitku. Nejjednodušší vysvětlení  toho, co se tady děje, je stále strašně chaotické. Ohánět se létajícími talíři,  spiknutími a plány velké Atlantidy jen dále zhoršuje problém. Už jen zabývání se svou  historií a svým osudem je dostatečně komplexní. Jak jsem říkal… psychedelika  poskytují vztažný bod v organismu. Je to jako tlačítko reset, které říká: Za hranicemi ideologiemi,  kulturního programování, jazyka, naděje, strachu, očekávání se nachází nezpracované údaje  prožitku a zkušenosti. Tady, dej si dávku. Nefungovalo to? Dej si větší dávku. Pokud se budeme vracet  k nezpracovaným údajům prožitku, tyto ostatní věci se kolem  toho rekrystalizují. Ale ne s uvězňující intenzitou,  která lidi frustruje.

Víme, že za touto otupenou  společenskou stabilitou se nachází chaos psychedelického prožitku. Je důležité to mít na mysli  v nepsychedelických situacích. Ale lidé, kteří nikdy neprohlédli skrze kulturní sen, ho považují za realitu. A páchají zločiny na základě  mylné představy o tom, co je a není realita.

–Konec 1. části–

Líbí se vám překlady? Níže přispěním libovolné částky podpoříte chod stránek a umožníte mi Vám tak poskytovat více obsahu. Děkuji.

20953419_686363734905758_3503634576878407982_n

Zanechte komentář